Přírodní kosmetika a testování na zvířatech

Každý z nás si ihned představí kosmetiku, která je z přírodních zdrojů. Ale „příroda“ na etiketě bývá dost často pouhým reklamním argumentem. Navíc výrobci často používají různá označení pro absolutně stejné látky. Měli by se shodnout na jednotném označení na obalech. Jako příklad tu může sloužit americký kosmetický průmysl CTFA (Cosmetic Toiletry Fragnance Association – Sdružení výrobců kosmetiky, toaletních potřeb a parfémů). Informuje o všech látkách, jejichž použití na trhu kosmetiky je přípustné, popisuje příslušné oblasti použití, eventuální toxické účinky a uvádí jednotná provozní označení používaných látek. Doufejme, že časem vznikne podobná organizace i u nás a nebude docházet k podvodům, kdy přírodní kosmetika obsahuje syntetické látky a někdy i látky chemické konzervační.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přírodní kosmetika

Historie přírodní kosmetiky

Kořeny přírodní kosmetiky sahají až do doby kamenné, kdy si ženy pravděpodobně natíraly pokožku zvířecím tukem a obličej líčily přírodními barvami. Kosmetika využívá nenásilnou léčivou sílu a příznivé účinky bylin už celá tisíciletí. Krásné a vysoce postavené ženy se postaraly o vznik nových krášlicích přípravků – v čele bájná královna ze Sáby, která žila téměř před 3000 lety a dávala přednost maskám z mandlového mléka, které jsou používány dodnes. Hlavní součást antické kosmetiky tvořily přírodní látky: rostlinné oleje, včelí vosk, med, mléko, otruby, léčivé zeminy, výtažky z květů a plodů. Už před více než 4000 lety vyráběli Sumerové, žijící na území dnešního Íráku, přípravek velmi podobný mýdlu.

První rozkvět zažila kosmetika ve starém Egyptě. Vybrané orientální vonné látky, zpracovávané na masti a oleje, drahá líčidla, která však byla dostupná jen společenské smetánce, se staly předobrazem péče o krásu. Nefertiijtiny oční stíny a linky z antimonu a malachitu, Kleopatřin vypínací aloový gel nebo její křemičitá maska jsou příklady platné dodnes. Také koupel a následné napuštění těla vonnými mastmi měly téměř rituální charakter a sociální význam a staly se nedílnou součástí pohostinnosti. Oblíbeným prostředkem péče o pleť bylo mléko a krášlící koupel z oslího mléka římské císařovny Poppaey, které představují jeden z nejslavnějších kosmetických receptů všech dob.

Vedle mnoha škodlivých kosmetických prostředků doporučovali antičtí kněží a lékaři mimořádně kvalitní preparáty. Řecký lékař Galenos zapsal v 2. století po Kristu předpis na krém, který dnešní přírodní kosmetika vyrábí v téměř nezměněné podobě. K získání vytoužených světlých vlasů používaly už Římanky vedle březového popelu i heřmánek, nebo si myly vlasy vaječným žloutkem.

Ve středověku se kosmetické problémy řešily především nejrůznějšími bylinami. Sv. Hildegarda z Bingen zanechala ve 12. století mnoho pokynů, jak zevně používat léčivé rostliny. Čerpala z bohatých medicínských znalostí arabských lékařů. Pro prostý lid znamenala příroda „boží lékárnu“.

Z Francie se zachovaly receptury dvou pleťových vod – pleťová voda královny Kateřiny Medicejské na základě okurkové šťávy a „Eau de Reine“ (Královnina vodička) Alžběty Uherské. Na pleťovou vodu z bílého vína sázela nešťastná skotská královna Marie Stuartovna. Ninon de Lenclos milovala koupele s mlékem, solí a medem, které o dvě stě let později velmi oceňovala i spisovatelka George Sandová. Rovněž královna Marie Antoinetta se prý denně umývala čerstvým podmáslím.

V 16. století se ve francouzských horních vrstvách šířila teorie, že voda přenáší bakterie, které jsou původcem chorob a epidemií. Místo mytí překrývali tělesný zápach vůní parfémů, nečistou pleť pokrývali tlustou vrstvou líčidel a pudru, nepěstěné vlasy pod parukou. Tak vznikaly záněty a nepříjemné alergie. Teprve v 18. a 19. století se objevili lékaři a přírodní léčitelé jako Hufeland nebo Kneipp a přibližovali lidem opět tělesnou hygienu a přírodní krášlicí prostředky. Páter Kneipp doporučoval např. šalvěj, heřmánek, přesličku a aloe k zevnímu používání.

V dobách našich babiček a prababiček měla každá žena, která na sebe dbala, svůj tajný recept na krásu. I císařovna Sissi, jedna z nejkrásnějších žen svého století, pěstila svou podivuhodně čistou a bílou pleť krémem, který bychom dnes označili za přírodní kosmetiku.

S počátkem 20. století spadá vjedno počátek masové výroby mýdel, šamponů, krémů, líčidel a parfémů, tedy rychlý rozvoj kosmetického průmyslu. Znalosti kosmetických účinků jednotlivých přírodních látek, dříve mezi ženami běžně rozšířené, se začaly vytrácet. Kosmetický průmysl používal stále více syntetických látek a chemických konzervačních prostředků, až konečně nastal v 70. letech protipohyb a přírodní, šetrná kosmetika nachází od té doby stále více příznivkyň.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Základní formy produktů používaných v přírodní kosmetice

 

Tělové mléko, krém

  • vhodné pro normální, ne zvlášť suchou pokožku
  • hydratační tělové mléko obsahuje hodně vlhkosti a dostatek tuku, aby zabránilo pocitu, že se kůže napíná, snadno se roztírá a rychle se vstřebává
  • po delší vanové koupeli nebo parní lázni se i u normálního typu pleti doporučuje intenzivně působící mastné tělové mléko
  • v případě suché pokožky použijte buď tělové mléko s vyšším obsahem tuku, nebo tělový krém (ten bývá zpravidla bohatší na tuk)

 

Tělový olej

  • na rozdíl od tělového mléka nebo krému nedodává olej pleti žádnou vlhkost, přesto zmírňuje vysoušení pleti
  • čisté přírodní oleje (mandlový, olivový, avokádový, olej z pšeničných klíčků) jsou bohaté na vitaminy a zjemňující substance. Po delší době však zvětrávají a žluknou. Proto se uplatňují kosmetické přípravky obsahující nejen přírodní oleje, ale také syntetické. Syntetické oleje účinně zabraňují vysoušení pleti.

 

Tělový gel

  • je vhodný pro normální, mastnou a především mladou pleť
  • zanechává neviditelný film, který uchovává vlhkost

 

Tělové masky

  • jsou vhodné po saunování, slunění, nebo rozsáhlém tělovém peelingu
  • ideální je nanést krém v tlusté vrstvě, tělo zabalit do prostěradla a nechat krém vstřebat
  • na tělovou masku se hodí také med (zvláčňuje) nebo směs léčivého bahna (působí jako dezinfekce na akné na zádech a hrudníku)
  • tip na domácí tělovou masku: dvě pětisetmililitrová balení univerzálního krému, dva balíčky tučného tvarohu (po 500 g), 20 čajových lžiček citronové šťávy. Všechno smíchat, kosmetickou špachtlí nanést silnější vrstvu na tělo, nechat půl hodiny působit a pak osprchovat. Tato maska dodá pleti vlhkost a tuk, mírně pleť vypne a zvláční.

 

Pleťové vody

  • k dočištění a k osvěžení pleti
  • obsahují kyselinu, která neutralizuje a odstraňuje pozůstatky mýdla, vápna i ostatních přípravků

 

Frikce

  • přípravky k vtírání do kůže
  • slouží k osvěžení pokožky těla po sprchování nebo po masáži kartáčem

 

Pleťové krémy

  • jsou to emulze z vody a tuku
  • emulze: „voda v oleji“ – pro suchou pleť, základ nočních krémů, povléká pokožku silnějším tukovým filmem

„olej ve vodě“ – pro normální a mastnou pleť, denní krémy, obsahují látky,                                                          které zmatňují pleť

 

Zábaly, masky, obklady

  • cílem je osvěžit, vypnout, zjasnit, prokrvit nebo uklidnit pokožku obličeje, krku a dekoltu
  • zábaly obsahují vysoký podíl vlhkosti, především pěstí a uklidňují
  • masky mají lehce zpevňující účinky, spíše napínají a prokrvují
  • zábaly, obsahující výživné a stavební látky, mají dlouhodobější účinky než masky, které pokožku více namáhají, a proto se nesmějí aplikovat příliš často
  • obklady obličej osvěžují, čistí a pěstí, změkčují rohovitý povrch kůže, otvírají póry a napomáhají bylinným účinným látkám proniknout hlouběji

 

Koupele s přísadou mořské soli

  • mořská sůl dodá koupelové vodě účinky mořské vody – podpoří látkovou výměnu
  • rozpouštějící se krystalky zanechají na kůži pocit mravenčení, tohoto účinku se využívá především při poruchách krevního oběhu

 

 

 

 

Jiné formy produktů v přírodní kosmetice

 


Aloe vera

 

 

¨      Má regenerační, čistící a posilující účinek na lidský organismus, zvlhčuje a vyživuje pokožku, může účinkovat individuálně, podle druhu problémů.

¨      Je-li gel z aloe vera aplikován zevně, pak rychle hojí běžná menší poranění, jako jsou odřeniny, popáleniny či poštípání hmyzem. Obsahuje lignin, který umožňuje pronikat ostatním složkám hluboko do pokožky. Je přirozeným chladivým, hydratačním a protizánětlivým prostředkem, vykazuje i určitou účinnost při likvidaci bakterií, virů a plísní.

¨      Je-li gel z Aloe vera užíván vnitřně, podporuje správnou činnost zažívacího a imunitního systému.

¨      Vnitřní užívání působí velice blahodárně na všechny kožní projevy nemocí, na srdečně cévní onemocnění, na onemocnění trávící soustavy a pohybového aparátu, i jako prevence rakoviny a jako podpůrný prostředek při léčbě onkologických onemocnění a při eliminaci vedlejších projevů chemoterapie a ozařování. Aktivně na sebe váže jedovaté toxické látky, hromadící se ve střevech, játrech, žlučníku, velmi silně posiluje imunitu.

Syrovátka

¨      Prevence proti ekzémům, žádné potíže s prokrvením pokožky, taky žádné zažívací potíže, které se na pleti samozřejmě odrazí.

¨      Měla by se pít denně.

¨      Lidé s ekzematózní pletí a pokožkou vůbec by minimálně jedenkrát týdně měly užívat koupel. Zejména dětem s atopickým či jiným ekzémem by koupele velmi prospívaly.

Sůl z Mrtvého moře

¨     
Složení soli z Mrtvého moře je charakteristické vysokým obsahem některých minerálů, především solí hořčíku /MgCl2/ - asi 30% a draslíku /KCl/ - asi 22%. Chlorid sodný /NaCl/ - asi 7%, tvoří již méně podstatnou složku. Tyto minerály jsou zapotřebí pro podporu metabolismu pleťových buněk a jsou základem pro syntézu proteinů, lipidů, karbohydrátů a nukleových kyselin.

¨      Vhodná pro kosmetické a preventivně léčebné využití k ošetření, udržování a celkovému zlepšování stavu pokožky.

 

Mariin plyn (v Mariánských lázních)

¨      Mariin pramen je ve skutečnosti mocný vývěr plynu (99,7 % přírodního CO2), který se druhotně rozpouští v povrchové vodě. Mariin pramen byl využíván ke koupelím, a to dokonce dávno před založením samotných lázní. Pro svůj typický zápach po stopách sirovodíku se mu také dlouho říkalo Smradlavý. Podle Mariina pramene byly také pojmenovány celé lázně - Marienbad. Dnes se přírodní léčivý plyn využívá na suché plynové koupele.

¨       Snižuje krevní tlak, zlepšuje činnost srdce a prokrvení dolních končetin.

¨        Tento přírodní léčivý plyn se též aplikuje formou podkožních injekcí u onemocnění kloubů, páteře a ischemické choroby srdeční.

¨       Plynové injekce se aplikují do podkoží v okolí velkých kloubů a páteře a mají velký vliv na zmírnění bolesti zad a kloubů, na zlepšení prokrvení celé oblasti a rychlejší hojení zranění.

 

 

 

¨      Suchá plynová koupel, neboli plynová obálka, je speciální metodou, která je v českém lázeňství zcela ojedinělá. Plynová koupel přímo ovlivňuje receptory v kůži, zlepšuje prokrvení celého těla a působí protizánětlivě. Velice oblíbená je tato metoda při léčbě sexuálních poruch u mužů, protože Mariin plyn stimuluje produkci sexuálních hormonů – testosteronu a estradiolu.

¨      Peloidy jsou anorganické nebo organické kašoviny, které se po určité úpravě a ohřevu používají na obklady a zábaly. Jedná se o slatiny, rašeliny a další bahna, která se nacházejí v okolí pramenů. Slatina se ukládá na hromady, kde určitým způsobem oxiduje. Poté se dále upravuje a míchá s minerální vodou a ohřívá parou. Používá se většinou o teplotě 40 °C na 20 – 30 minut.

¨      Slatinné zábaly se užívají při chorobách pohybového aparátu, u gynekologických onemocnění a nemocí dýchacích cest.

¨


Rašelino bentonitové obklady - zlepšují prokrvení a regenerační procesy v kůži a podkoží. Rašelinové obklady mají své uplatnění především v kosmetice a u těch pacientů, pro které slatinné zábaly představují zátěž srdce a cév.

 

Mariin plyn                                                    Plynová injekce

Plynová koupel                                                       Zábal

 

 

 

Konzervační prostředky v „přírodní kosmetice“ a reakce při jejich testování na zvířatech

V produktech vychvalovaných jako přírodní kosmetika by vlastně chemické konzervační látky vůbec neměly co pohledávat. Především proto, že víc než třetinu alergických reakcí kůže vyvolávají právě konzervační prostředky. To je také důvod, proč mnozí spotřebitelé sahají k přirozeným zdrojům. Podle Centrály pro zájmy spotřebitelů však tyto naděje plní jen málo firem.

Výroba ve velkém na jedné a dlouhé cesty ke spotřebitelům na druhé straně vedou výrobce k paradoxu, že přidávají ke své „přírodní kosmetice“ konzervační látky chemického původu. Přitom se podle svědectví Centrály pro zájmy spotřebitelů nezastavují ani před takovými zabijáky bakterií vyvolávajícími alergie, jako jsou parabeny nebo kyselina benzoová.

Centrála pro zájmy spotřebitelů v Bádensku-Württembersku připouští, že níže uvedený výčet konzervačních prostředků rozhodně není úplný, mohou se používat i další. V případě pochybností je proto namístě požádat firmu, která užívané produkty vyrábí, o písemné potvrzení, že u příslušných prostředků nebylo použito chemických konzervačních látek. Krásně znějící vychvalování, jako „samozřejmě bez formaldehydu“, rozhodně neznamená, že by v tubičce nebo v kelímku, nebyly jiné prostředky zabíjející bakterie.

 

 

V „přírodní kosmetice“ se mohou objevit tyto konzervační prostředky:

Kyselina benzoová

–        vyskytuje se v pryskyřici styračových stromů, dnes se vyrábí synteticky z ropy

–        při pokusech se zvířaty dráždila ve vyšších koncentracích sliznice

–         u lidí dochází ve vzácných případech k alergiím

 

Tinktura benzoová

-          vyrábí se z jednoho dílu přírodní pryskyřice styračových stromů a pěti dílů alkoholu, tinktura obsahuje 10 až 20 procent volné kyseliny benzoové

-          reakce na zvířatech stejné jako u kyseliny benzoové

 

 

Kyselina boritá

-          vyskytuje se v pramenech horké vody v Toskáně, dnes se vyrábí synteticky

-          dostává se kůží do těla a u dětí může vést k otravám, proto je na obalech kosmetických přípravků s obsahem kyseliny borité předepsáno upozornění „Nepoužívat k péči o kojence“, z četných míst se požaduje všeobecný zákaz

 

Dragocid

-          synteticky vyráběná směs z různých konzervačních prostředků, mimo jiné z esteru kyseliny sorbinové a dehydracetové

-          při pokusech se zvířaty dráždí ve vyšších koncentracích pokožku a sliznice

-          sorbinová a dehydracetová kyselina může ve vzácných případech u lidí vyvolávat alergie

 

Isothiazolony

-          synteticky vyráběný konzervační prostředek

-          při pokusech na zvířatech dráždí ve vyšších koncentracích pokožku a sliznice

-          u lidí mohou vyvolávat alergické reakce

-          přípustná koncentrace v kosmetických výrobcích je 0,0015 procent

 

Parabeny

-          (Estery PHB), např. methyl-paraben (Nipagen M), kyselina para-oxy-benzoová-metylester, propylparaben (Nipasol N)

-          vyrábějí se synteticky

-          při pokusech se zvířaty dráždí ve vyšších koncentracích pokožku a sliznice

 

Pirocton, Olamin (Octopirox)

-          synteticky vyráběný konzervační prostředek

-          kůže ho snáší dobře, spolkový zdravotnický úřad ho doporučuje jako nezávadný konzervační prostředek, je používán rovněž jako účinná látka proti lupům

Kyselina propinová (a její soli, např. natriumpropionát)

-          vyrábí se synteticky

-          při pokusech na zvířatech dráždí pokožku a sliznice

-          nejvyšší přípustná koncentrace v kosmetických výrobcích činí dvě procenta

 

Kyselina salicylová

-          přirozeně se vyskytuje ve vrbové kůře, dnes se vyrábí synteticky

-          při pokusech na zvířatech dráždí ve vyšších koncentracích pokožku a sliznice

-          u lidí vyvolává ve vzácných případech alergie

-          přípustná koncentrace v kosmetických výrobcích činí 0,5 procent

-          při jejím použití je předepsáno upozornění „Nepoužívat v péči o děti do tří let“, zejména u dětí může totiž aplikace kyseliny salicylové na větších plochách povrchu těla vést k otravám, neboť tato kyselina proniká kůží do těla

 

Kyselina sorbinová (a její soli, např. kaliumsorbat)

-          vyskytuje se v bobulích jeřábu obecného, avšak dnes se vyrábí převážně synteticky

-          při pokusech na zvířatech dráždí ve vyšších koncentracích pokožku a sliznice

-          u lidí vyvolává ve vzácných případech alergie, u citlivé pleti se může objevit zarudnutí

-          nejvyšší přípustná koncentrace v kosmetických výrobcích činí 0,6 procenta

 

 

Alergie na přírodní kosmetiku

Alergií v naší době hrozivě přibývá. Patří k nim i podráždění kůže určitými součástmi kosmetických přípravků, v první řadě konzervačními prostředky, barvivy, tenzidy, ale i přírodními substancemi, jako jsou vosky nebo rostlinné výtažky. Zvlášť častá je přecitlivělá reakce na éterické oleje, speciálně parfémy. Častým alergenem, který navíc vyvolává fotochemické reakce (skvrny na kůži po slunění), je například bergamotový olej, běžná součást kolínských vod. Pylová alergie může vzniknout i z medu, květinového pylu a sušených květů. Prakticky každá substance je schopna vyvolat individuální alergii. Oblíbené označení mnoha průmyslových kosmetických přípravků „alergologicky testováno“ je tedy vlastně nesmysl.

 

 

 

 

 

 

Testování kosmetiky na zvířatech

 

 

Zákaz testování kosmetiky na zvířatech

Česká republika v roce 2004 zakázala v novele Zákona na ochranu zvířat testovat kosmetické přípravky a jejich ingredience na zvířatech, a zařadila se tak po bok zemí s nejvyšším stupněm ochrany zvířat v této oblasti. Země jako Velká Británie, Německo a Nizozemsko tento zákaz uplatňují již několik let. Zmíněné státy včetně ČR k tomuto kroku přistoupily proto, že stále větší část veřejnosti souhlasí s tím, že provádět testy, které působí zvířatům utrpení kvůli kosmetice, je zbytečné a eticky nepřijatelné. Vyjednávání o plném a konečném zákazu testování kosmetiky na zvířatech se však na úrovni EU vleče již několik desítek let.

 

Testování kosmetiky na území EU (Evropská unie)

Ročně je pro testování kosmetiky v EU “použito” asi 40 000 zvířat (38 000 zvířat v roce 1999, údaj poskytnutý Evropskou komisí). Mnoho dalších zvířat však slouží ke stejnému účelu mimo území EU, ačkoli se tato kosmetika v zemích Unie prodává. Na zvířatech se testuje naprostá většina přípravků, které běžně používáme, včetně zubních past, šamponů, parfémů, pleťových krémů, laků na nehty atd. K testování se používá několik druhů zvířat a nejběžnějšími testy jsou: Draizův oční test, při němž se zkoušená látka vkapává opakovaně do očí pokusným králíkům při plném vědomí a zaznamenávají se vzniklá poškození ve škále od slabě dráždící až po leptavé účinky. Test orální toxicity, kdy jsou zvířata i opakovaně násilně krmena zkoušenou látkou, aby se zjistil možný toxický účinek. Test kožní dráždivosti, při kterém je testovaná látka nanášena na oholenou kůži na zádech králíků nebo morčat a je pozorována reakce, která se může projevit i těžkými záněty kůže.

Jaká základní legislativa platí v této oblasti na území EU se zeptala Nadace na ochranu zvířat členky Svobody zvířat, koordinátorky kampaně Za nahrazení pokusů na zvířatech Lenky Hecové: "Je to především Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES, kterou se už po sedmé mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických výrobků a která platí od března 2003. Zákaz testovat kosmetiku a její složky nebo kombinace složek a takové výrobky prodávat na území EU by měl definitivně vejít v platnost až v roce 2013, ačkoli již od loňského září platí na území celé EU zákaz testovat finální kosmetické výrobky a zákaz uvádět na trh produkty, které byly testovány na zvířatech, pokud existuje ověřená alternativní metoda. Do roku 2013 je však podle této směrnice možné udělit výjimku, pokud firma prokáže, že k testům vyjmenovaným

ve směrnici neexistuje vědecky ověřená alternativní metoda. Výjimka pro testování na zvířatech bude udělována třem skupinám testů. Jde o toxicitu po opakované dávce, toxicitu pro reprodukci a toxikokinetiku."

Vědecké ověření (validace) metod nahrazujících testy na zvířatech je proces velmi zdlouhavý a nákladný. Výsledky těchto metod jsou srovnávány s pokusy na zvířatech. Zde je zásadní problém, protože alternativní metody jsou zpravidla přesnější a výsledky se tedy plně neshodují. Alternativa k testu oční dráždivosti je známa a používána od počátku 90. let, ale vědecky ověřena prozatím nebyla. Problémem jsou ovšem také, jako obvykle, chybějící finance. Podpora výzkumu a vývoje alternativ není dostatečně zajištěna ani v rámci EU, ani na úrovni jednotlivých členských států. Hrozí také riziko, že firmy budou nuceny používat k testování pouze ty vědecky ověřené alternativní metody zařazené do oficiálního seznamu, což flexibilní využívání alternativ zbytečně komplikuje. Navíc ke skutečnému zlepšení celkové situace nedojde, pokud současně nebude platit i plný zákaz prodeje testovaných výrobků

Teoreticky se také ovšem může stát, že zákaz testovat kosmetiku a její složky se další revizí platné směrnice odsune třeba až na rok 2020.

Situace u nás a návrh Ministerstva zdravotnictví

Dle poslední dostupné statistiky Státní veterinární správy nebylo v ČR pro testování kosmetiky použito v roce 2003 žádné zvíře.Od března 2004 platí zákaz testování kosmetiky a jejich ingrediencí obsažený v rozsáhlé novele Zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Tento úplný zákaz je však ohrožen návrhem novely Zákona o veřejném zdraví, které předložilo Ministerstvo zdravotnictví (MZd) v prvním čtení dolní komoře Parlamentu ČR. MZd navrhuje změkčit dosavadní úplný zákaz možností udělovat výjimky. Systém udělování výjimek ze zákazu je navíc neprůhledný a argument, že zřejmě nikdo o výjimku stejně žádat nebude, může být optimistický. I kdyby byl však pravdivý, není důvod výjimky v zákoně zavádět. MZd se hájí tím, že musí českou legislativu harmonizovat s právem EU. V tom má nepochybně pravdu, ale již neuvádí, že zákon v tomto ohledu v souladu s evropskou legislativou je. Pádným argumentem pro změnu stávajícího znění zákazu MZd je konkurenceschopnost českých firem vyrábějících kosmetiku. Skutečnost, že tyto firmy nesmějí v ČR testovat kosmetiku na zvířatech, je pro ně spíše výhodou. Spotřebitelé jsou a do budoucna budou stále citlivěji vnímat zacházení se zvířaty. Navíc budou moci tyto společnosti takovou skutečnost uvést na obalu výrobku, což činí jejich výrobky lépe uplatnitelné na celosvětovém trhu. ČR má právo v oblasti ochrany zvířat přijmout přísnější právní normy, než platí v EU. To se také děje v mnoha evropských zemích. Například výše zmíněný zákaz testovat kosmetiku existuje ve Velké Británii, Nizozemsku a v Německu, dalším příkladem může být zákaz chovu kožešinových zvířat ve Velké Británii a Rakousku. Náš názor potvrzuje i stanovisko Ekologického právního servisu, který hodnotil kompatibilitu návrhu zákona předloženého MZd s dotyčnou směrnicí EU. Uvádí se v něm: “......K takovému změkčování naší vnitrostátní právní úpravy není žádný důvod a neopravňuje k němu rozhodně ani argument o znevýhodnění domácích výrobců kosmetiky oproti evropským výrobcům.”

Snížení konkurenceschopnosti je často používaný argument, ale v této souvislosti je sporný. Spotřebitelé již vnímají a do budoucna budou vnímat stále citlivěji problematické zacházení se zvířaty. Tolerance k pokusům na zvířatech se stále snižuje a oblast kosmetiky je vnímána jako obzvláště neetická. Navíc testování kosmetiky pomocí alternativních metod může být levnější a přesnější. Jen v Evropě najdeme hned několik desítek firem, které své výrobky na zvířatech netestují a nepředstavuje to pro ně žádný významný problém, naopak na tom staví svou komunikaci směrem ke spotřebitelům.

"Návrh MZd je eticky, ekonomicky i vědecky neobhajitelný a je krokem, který ČR odsouvá z přední příčky zpět do skupiny zemí s problematickým přístupem k ochraně zvířat," konstatuje Lenka Hecová.


Svoboda zvířat a Nadace na ochranu zvířat proto požadují, aby úplný zákaz testovat kosmetiku či její složky zůstal zachován.

 

Testování kosmetiky na živých zvířatech: demonstrace před francouzským velvyslanectvím

14.března 2005 začala před francouzským velvyslanectvím akce Ochránců hospodářských zvířat (ohz), kterou svou účastí podpořilo asi 30 aktivistů. Účastníci byli seznámeni se snahou francouzské vlády změnit dohodu o zákazu testovat kosmetiku na živých zvířatech a prodávat takto testovanou kosmetiku v zemích EU.

Silný tlak skupin profitujících z týrání a zabíjení zvířat v rámci testování kosmetiky, je příčinou neustálých změn, dodatků, výjimek apod. Např. zákaz uvádění výrobků testovaných na zvířatech v EU měl být nejprve v platnosti od 1.1.1998, ale byl odsunut na 30.6. 2000, potom na 30.6. 2002, v současnosti se mluví o dvoustupňovém zákazu v roce 2009 a 2013. Celoevropský zákaz testovat kosmetiku by měl platit od roku 2013. Zároveň je však pro tři skupiny pokusů možné udělit výjimky (toxicita po opakované dávce, toxicita pro reprodukci a toxikokinetika). Po tomto datu by měl platit zákaz i pro tyto testy. Z evropských zemí jsou největšími oponenty těchto zákazů Itálie a především Francie, ta dokonce podala žalobu, směrnici napadla a požaduje, z technických a právních důvodů, její zrušení. S podobnou žalobou přišla i European Federation for Cosmetic Ingredients, které zastupuje 70 kosmetických firem ze Švýcarska, Belgie, Francie, Německa a Itálie. Možností dalšího vývoje je několik. Může být v platnosti pouze zákaz testování na živých zvířatech u finálního výrobku a jeho prototypů nebo zákaz testování i ingrediencí použitých ve složení výrobků nebo i zákaz prodeje takto testované kosmetiky v EU. Vzhledem k tomu, že testování finálních výrobků se v současné době už neprovádí (alespoň v EU) jedná se pouze o legislativní potvrzení dané praxe. U použitých látek lze vycházet z kombinace zkoušek bez použití živých zvířat a ze seznamu už prověřených látek uznaných jako bezpečné, případně bezpečné za určitých podmínek, kterých je asi 8-10 000, ale chemický průmysl zdůrazňuje potřebu vývoje a testování nových látek na zvířatech potřebou odezvy celého živého organismu. Vzhledem k vysoké variabilitě odpovědí různých organismů na různé látky, zvláště pokud se nejedná ani o organismy uvnitř stejného živočišného druhu, je každý takový závěr nebezpečnou spekulací. Nedostatečnost tohoto kroku je obecně uznávaná i ve vivisekčních kruzích, proto následují klinické zkoušky na lidských dobrovolnících společně s obhajobou nutnosti předcházejících zkoušek na živých zvířatech. Pokud bude zákaz testování na živých zvířatech jak u finálních výrobků, tak i použitých látek bez zákazu prodeje kosmetiky testované na živých zvířatech v EU přesune se testování mimo členské země, třeba tam, kde je ochrana tzv. laboratorních zvířat na horší úrovni než v EU. Proto tyto dva kroky musí probíhat současně ve vzájemné podpoře.

Seznam firem testujících ohleduplnějšími metodami

Pokusy na zvířatech jsou jedním z nejdůmyslnějších a nejkrutějších způsobů, jak trápit zvířata. V České republice je na pokusy ročně obětováno přibližně 250 tisíc zvířat. 250 tisíc vnímavých tvorů, kteří jsou odsouzeni k strastiplnému životu, ze kterého je vysvobodí až smrt. Jedním z mnoha oborů, v nichž jsou zvířata využívána, je i testování kosmetických výrobků.

Zákon ukládá, že chemické substance, které jsou obsaženy v kosmetických výrobcích (konzervační látky, barviva, vonné esence atd.), musí být pro užívání lidmi nezávadné. Mnoho výrobců kosmetiky se domnívá, že jedinou cestou k nabytí této jistoty o nezávadnosti látek jsou pokusy na zvířatech. Tak procházejí nejprve chemické látky a později i z nich vyrobené konečné kosmetické produkty sérií pokusů, při nichž je ověřována toxicita, dlouhodobé působení, vstřebávání a snášenlivost pro kůži a sliznici a které znamenají pro tisíce zvířat dlouhodobé vystavení intenzivní bolesti a smrt. Tělové a opalovací krémy, rtěnky, řasenky, oční stíny a linky, mýdla, šampóny, pudry, spreje a všechny další výrobky, kterými si my zpříjemňujeme život, způsobují jiným tvorům nezměrné utrpení.

Pokusy na zvířatech ale nejsou jediným způsobem, jak se ujistit o bezpečnosti daného výrobku. Existuje mnoho alternativních metod bez použití zvířete, kterými lze tyto kruté a naprosto zbytečné testy nahradit. Alternativní metody dokonce poskytují lepší informace o působení chemikálií na tělo člověka, neboť se nespoléhají na zvířecí buňky a tkáně, které často reagují s určitou látkou zcela odlišně než tkáň a buňky lidské. Ročně utrpí statisíce lidí na celém světě těžké poškození zdraví právě díky lékům, které ač prošly mnoha testy na zvířatech, jsou pro člověka nebezpečné.

Nepodporujte firmy, které testují na zvířatech, kupujte si kosmetiku bez utrpení - čistě přírodní kosmetiku!

Firem, které můžou mít v oblasti pokusů na zvířatech opravdu čisté svědomí je minimum - jsou to pouze firmy, které používají čistě přírodní kosmetiku bez jakýchkoliv chemikálií - ty, které jsou na tomto seznamu sice používají metody, které jsou lepší než klasické testování za použití zvířat, přesto se však při jejich vývoji neobešly bez použití pokusů na zvířatech.

 

A - *ABBA Products, Ahava, Abkit (CamoCare Camomile Skin Care Products), Alexandra Avery Bodz Botanicals, Alexandra de Markoff, *Allens Naturally, Almay (Revlon), Aloegen Natural Cosmetics, Amway, Andrea International Industries, Arbonne International, Ardell International, Aroma Vera, *Astonish Industries, Aubrey Organics, Aunt Bee's Skin Care, Aura Cacia, *Auromere Ayurvedic Imports, The Australasian College of Herbal Studies, Autumn-Harp, Avalon Organic Botanicals, Aveda, *Avigal Henna, Avon, *Ayurherbal Corp., *Ayurveda Holistic Center

B - Basically Natural, *Basic Elements Hair Care Systém, Bath & Body Works, Bath Island, Baudelaire, BeautiControl Cosmetics, Beauty Naturally, Beauty Without Cruelty, Beehive Botanicals, Beiersdorf (Nivea, Eucerin, La Prairie, Basis), Bella's Secret Garden, Beverly Hilus Cold Wax, *Biogime International, Biokosma (Caswell-Massey), *Bio Pac, Bio-Tec Cosmetics, Biotone, Bo-Chem Co., Body Bistro, Body Encounters, Bodyography, The Body Shop, Body Time, Bonne Bell, Börlind of Germany, *Botan Corporation, Botanics Skin Care,

Brocato International

C - Caeran, California SunCare, Chanel, Chatoyant Pearl Cosmetics, Christian Dior, Christine Valmy, Clarins of Paris, Cosmyl, Crčme de la Terre, *Crown Royale

D - Dermalogica, Dermatologic Cosmetic Labs, Desert Essence, Dr. A.C. Daniels, *Dr. Bronner's Magic Soaps, Dr. Goodpet, Dr. Hauschka Skin Care, *Dr. Singha's Natural Therapeutics, Dr. Temt

E - *Earth Friendly Products, Earth Solutions, Eberhard Faber, Ecover, Essential Oil Company, Estée Lauder (Bobbi Brown, Clinique Laboratories, Origins Natural Resources, Jane, Stila Cosmetics), European Gold, Evans International

F - For Life, Freeman, Freda Vitamins, Fruit of the Earth

G - Giovanni Cosmetics, *Green Mamma

L - Lakon Herbals, *LaNatura, Lancôme, Lander, Lee Pharmaceuticals

M - Mineral Beauty System

N - Naturade Cosmetics, *Natura Essentials, Natural (Surrey), Natural Animal Health Products, *Natural Bodycare, Natural Chemistry, Nature de France, Natural Sea Beauty

O - Oriflame

P - Purely Natural

T - Teflon (Almay, Jean Naté)

R - Royal Herbal, Ryor

S - Sea Minerals, Secret Gardens

T - TerraNova

W - Weleda

 

*společnosti, které vyrábí a prodávají veganské produkty

(přejato z materiálů PETA, za pravdivost údajů ručí jednotliví výrobci)

 

 

Druhy zvířat často používaných v ČR pro pokusné účely

Hmyzožravci (Insectivora):

Hmyzožravci jsou u nás naštěstí k pokusům využíváni jen výjimečně.

Hlodavci (Rodentia):

Hlodavci jsou pro pokusy používáni velmi často, neboť mají velmi rychlé rozmnožování, krátkou dobu březosti a velký počet mláďat, která se mohou dále množit ještě v roce svého narození. Krom níže zmiňované myši, potkana a morčete je u vivisektorů velmi oblíbený křeček zlatý (Mesocricetus auratus), neboť na rozdíl od myši má tu "výhodu", že nepáchne.

Myši - myš laboratorní (Mus musculus var. alba):

Tzv. myš laboratorní je albinotická forma myši domácí (tzv. "bílá myška"). Do Evropy byla dovezena před 120 lety z Japonska. Myš je používána např. při testech akutní toxicity, při karcinogenních studiích atd.

Potkani - potkan laboratorní (Rattus norvegius var. alba):

Velmi často je využíván při sledování vlivu různých diet na organizmus a při výzkumu stresové zátěže, při testech chronické či akutní toxicity, při karcinogenních studiích, teratogenních studiích, fertilitních studiích atd.

Morčata - morče domácí (Cavia porcellus):

Je často používáno v bakteriologii, při testech kožní senzitizace, při alergizaci atd.

Králíci (Oryctolagus cuniculus):

K pokusům jsou často používání králíci novozélandští bílí a králíci činčily velké. Králíci mají tu "výhodu", že mají velké oči a tvoří jen málo slz. Jsou proto využíváni pro test oční dráždivosti (testovaná substance nemůže být z oka tak snadno vyplavena). Dále jsou velmi často využíváni pro testy kožní dráždivosti apod.

Opice (Anthropoidea, syn. Simiae):

K laboratorním účelům je hojně využíván makak rhesus (Macaca mulatta). Jejich chov je naštěstí velmi finančně náročný, proto si je většina laboratoří u nás nemůže dovolit. Společnost Biotest je však jedním z největších prodejců opic makak rhesus v Evropě.

Psi (Canis familiaris):

Psi patří do řádu šelmy (Carnivora). Pro laboratorní účely je nejčastěji chován pes beagle. Je totiž velmi klidný a neagresivní a vivisektor si s ním může dělat takřka vše, co se mu zlíbí. V sérologii se uplatnil Horákův "laboratorní" pes.

Kočky (Felis catus):

U nás jsou k pokusům využívány výjimečně.

Ptáci (Aves):

Z ptáků jsou k pokusům využíváni např. holubi - jsou užíváni při testování hormonů a látek působících povzbudivě na srdeční činnost. Lidské a zvířecí patogenní viry jsou pěstovány na kuřecích zárodcích.

Obojživelníci (Amphibia):

K pokusům jsou často používány žáby. Zvláště africký druh drápatka vodní (Xenopus leavis) je "vděčným" objektem laboratorního výzkumu. Mimo jiné se užívala k hormonálnímu testu zjištění ranné fáze těhotenství (tzv. Hogbenův test).

Ryby (Pisces):

Ryby jsou např. používány při testu akutní toxicity.

 

 

Pokusy na zvířatech v legislativě jiných států

Zákaz testování kosmetických výrobků:

Holandsko, Rakousko, Německo

Zákaz testování čistících prostředků:

Německo

Zákaz testování tabákových výrobků:

Německo

Zákaz provedení pokusu, ke kterému existuje alternativa:

Německo, Velká Británie, Švýcarsko, Holandsko, Rakousko

Zákaz provádění pokusů na všech primátech:

Nový Zéland

Zákaz provádění pokusů na vyšších primátech:

Švédsko, Velká Británie

 

V ČR bylo v roce 2002 použito k pokusům 238 765 zvířat, převážně savců (přibližně stejný počet zvířat jako v roce 1996 – ke snižování počtu pokusných zvířat tedy v posledních letech ve skutečnosti nedochází). Jen přibližně pětina těchto zvířat byla použita v rámci resortu Ministerstva zdravotnictví a asi jedna šestina v rámci resortu Akademie věd. V ČR jsou prováděny pokusy na zvířatech, které lze nahradit alternativními metodami bez použití zvířete. V ČR neexistuje objektivní úřad, který by schvaloval projekty k pokusům na zvířatech.

Problematika pokusů na zvířatech není v naší republice dostatečně zákonem ošetřena. Naše legislativa není v tomto ohledu srovnatelná s legislativou jiných evropských států.

 

 

 

 

Pokusy na zvířatech

TABÁKOVÉ VÝROBKY

Je všeobecně známo, že kouření vážně ohrožuje zdraví a že kuřáci hazardují se svým životem. Kouření způsobuje rakovinu plic, různá srdeční a respirační onemocnění a mnoho dalších zdravotních problémů. Po celém světě jsou milióny lidských dobrovolníků, na nichž je možno studovat účinky cigaretového kouře. Přes to všechno, musí každoročně množství psů, prasat, opic, kohoutů, morčat a dalších druhů hlodavců trpět a umírat při pokusech s tabákovými výrobky a jejich účinky.

Pasivní kouření

Firma R.J.Reynolds (výrobce cigaret Camel, Dorchester&More, Winston, Monte Carlo atd.) prováděla testy s více než 1000 krysami. Zvířata byla individuálně umístěna do trubic o velikosti jejich těla, ze kterých vyčnívaly ven jen čenichy. Krysy pak byly každodenně 6 hodin vystavovány cigaretovému kouři různé koncentrace. Po uplynutí 90 dní byla zvířata zabita a pitvána. Přestože u některých krys došlo k chronickému zánětu nosní dutiny, firma R.J.Reynolds z této studie vyvodila, že tabákový kouř žádné významnější toxické účinky na lidské tělo nemá.

Podobné studie provádějí (buď přímo nebo skrze sponzorování výzkumných ústavů) i další tabákové koncerny jako např. Japan Tobacco, Phillip Morris (Marlboro, Sparta, Start, Bond atd.) a Lyggett&Myers (Chesterfields, L&M atd.)

Výsledky všech těchto pokusů jsou značně diskutabilní. Krysa držená v trubici bez možnosti se pohnout, trpící stresem a nucená dýchat jen čenichem přece nemůže být považována za věrný model člověka. Také délka pokusu a množství inhalovaného tabákového kouře naprosto neodpovídají podmínkám, jimž jsou vystavováni lidští pasivní kuřáci.

Skrze pokusy na zvířatech se tabákové společnosti pouze pokouší zmást veřejnost a zpochybnit informace získané intenzivními lidskými studiemi. Ohrožují tím naše zdraví a zbytečně mučí a zabíjejí tisíce zvířat.

Bezkouřová cigareta

Vývoj "bezkouřové cigarety" je dalším důvodem pro provádění pokusů na zvířatech. V roce 1988 uvedla na trh firma R.J.Reynolds nový druh cigaret se jménem Premier. Tyto tzv. bezkouřové cigarety měly být zdravější než běžné druhy cigaret a měly odstranit problém s pasivním kouřením. Cigarety Premier fungovala na principu zahřívání nehořlavé uhlíkové špičky. To umožňovalo průchod horkého vzduchu tabákem a absorpci nikotinu, tabák při tom však nebyl spalován. Na trhu ale tyto cigarety propadly a musely být staženy z oběhu.

Ani přesto se firma R.J.Reynolds nevzdává svého úmyslu a pracuje (samozřejmě s použitím pokusů na zvířatech) na nové verzi bezkouřové cigarety, zvané Eclipse. Po provedení základních studií inhalační toxicity, ve kterých bylo zabito více než 1200 krys, 270 křečků a 750 myší, pokračoval výzkum dalšími testy, při nichž byla hlodavcům vyholena srst na zádech a na kůži jim byl potom nanášen dehet z normálních a bezkouřových cigaret. Podle rozsahu poškození DNA se mělo zjistit, která z cigaret je škodlivější.

Paralelně byl výzkum bezkouřové cigarety bohužel prováděn i na akademické půdě. Na univerzitě ve Wisconsinu použili 10 psů pro zkoumání účinků obou druhů kouře na koronární proudění krve a tvorbu trombóz (chuchvalců krve). Výsledky testů ukázaly, že oba typy cigaret zapříčiňují tvorbu trombóz a že by ani nový typ cigaret nemohl vyloučit kouření jako nebezpečny faktor pro vznik srdečních chorob.

Testy na zvířatech poskytují rozporuplné výsledky, které mohou být použity jako argumenty pro i proti kouření. Takovéto testy nám tedy mohou říci jen málo o skutečném nebezpečí kouření pro lidské zdraví.

 

KOSMETIKA

Zákon ukládá, že chemické substance, které jsou obsaženy v kosmetických výrobcích (konzervační látky, barviva, vonné esence atd.), musí být pro užívání lidmi nezávadné. Mnoho výrobců kosmetiky se domnívá, že jedinou cestou k nabytí této jistoty o nezávadnosti látek jsou pokusy na zvířatech. Tak procházejí nejprve chemické látky a později i z nich vyrobené konečné kosmetické produkty sérií pokusů, při nichž je ověřována toxicita, dlouhodobé působení, vstřebávání a snášenlivost pro kůži a sliznici a které znamenají pro tisíce zvířat dlouhodobé vystavení intenzivní bolesti a smrt. Tělové a opalovací krémy, rtěnky, řasenky, oční stíny a linky, mýdla, šampóny, pudry, spreje a všechny další výrobky, kterými si my zpříjemňujeme život, způsobují jiným tvorům nezměrné utrpení. Nutno podotknout, že někteří výrobci, kteří na své výrobky umisťují logo "Netestováno na zvířatech", používají chemické ingredience, které na zvířatech otestovány byly. Proto upřednostňujeme používání přírodní kosmetiky, neboť ta se nemusí ze zákona testovat a obsahuje jen minimální množství chemických ingrediencí.

Typy nejběžnějších testů:

Draizův oční test (test dráždivosti oka)

Pro tento test jsou skoro výlučně užíváni králíci, protože mají málo slzných žláz a nemohou proto vyplavit nebo zředit testovanou substanci. Králíci jsou v řadách uvázáni do znehybňujících aparátů, svorkami jsou přinuceni nechat otevřené oči a poté je jim pod oční víčka vstříknuta testovaná látka. Test trvá 72 hodin a po celou tuto dobu zůstávají zvířata bez tišících prostředků znehybněna. Po skončení testu je vyhodnocen stupeň poškození oka (tím nejvyšším je oslepnutí). Test nebere v potaz značné rozdíly mezi lidským a králičím okem (např. velikost či tloušťka čočky) a stupeň podráždění je spíše odhadnut než objektivně měřen, což způsobuje značné rozpory mezi výsledky získanými v různých laboratořích.

Test LD50 = Lethal Dose 50% (test toxicity na celé tělo)

Označení LD50 znamená v překladu "poloviční smrtelná dávka" a nazývá se tak jeden z nejkrutějších testů, jehož cílem je určit u látky dávku, která způsobí smrt u poloviny pro test použitých zvířat. Novým a novým vždy stejně početným skupinám zvířat jednoho druhu jsou podávány různé dávky jedné chemikálie tak dlouho, než je nalezeno toto "ideální" množství. Závěry vyvozené pro člověka na základě tohoto testu se velmi často rozcházejí se skutečností, protože mezidruhové rozdíly ve vstřebávání látek, v jejich metabolismu a ve vylučování jsou značné.

Test dráždivosti kůže

Tento test je prováděn převážně na králících a morčatech za účelem ověření snášenlivosti látek pro kůži. Zvířatům musí být nejprve oholena srst (zpravidla na zádech) a odstraněna povrchová vrstva pokožky. Na takto vzniklé živé místo je pak nanesena testovaná látka a její účinky na povrch těla jsou později vyhodnocovány. Také zde se na věrohodnosti testu negativně podepisuje rozmanitost mezi různými druhy živočichů a látky dráždivé pro jeden druh jsou tak často neškodné pro druh jiný.

Kvůli novým vůním, řasenkám a lakům na nehty trpí a umírají rok co rok, den co den živí, citliví tvorové - uvázáni ve skřipcích, zbaveni hlasu, oslepeni a s nepopsatelnými bolestmi. Exkluzivně pomalované obličeje dam na vášnivých večírcích jsou doslova zaplaceny krví!

VÝROBKY PRO DOMÁCNOST

Jako "výrobky pro domácnost" je klasifikovaná celá řada nejrůznějších druhů zboží. Patří sem prostředky na čištění oken, podlahy a sociálního zařízení, prací prášky, avivážní prostředky, čističe odpadů, leštiče nábytku, osvěžovače vzduchu, prostředky na mytí nádobí apod. Mezi nejznámější výrobce tohoto zboží patří Unilever, Procter&Gamble, Colgate-Palmolive, Reckitt&Coleman a S.C.Johnson. Všechno to jsou zároveň společnosti, které buď samy provádějí, nebo si na objednávku nechávají provádět pokusy na zvířatech. V rámci konkurenčního boje přivádějí tito výrobci na trh neustále nové a nové výrobky slibující úspěšný boj s bakteriemi, špínou apod. Kdo z nás by nechtěl mít čistý a vonící byt? Existuje však i druhá strana mince. Mnohé z těchto prostředků obsahují nové chemické ingredience s leptavými nebo jiným způsobem vysoce toxickými účinky, jejichž působení musí být "samozřejmě" nejprve ozkoušeno na zvířatech.

Typy nejčastějších testů:

Test LD50 (test toxicity)

Draizův oční test (test oční dráždivosti)

Test kožní dráždivosti

Test mutagenity (testy zkoumající mutagenní účinky látek)

Test karcinogenity (testy mající určit, zda má zkoumaná látka vliv na tvorbu zhoubných nádorů)

Test teratogenity

Cílem tohoto testu je odhalit případné negativní účinky látek na vyvíjející se plod. Březím samicím musí být proto po dobu 10 dnů podávána zkoušená látka. Poté jsou zvířata usmrcena a plod je vyjmut. "Vědci" pak vyhodnocují změny související s reprodukcí a vývojem plodu.

Procter&Gamble

Firma Procter&Gamble patří mezi největší výrobce zboží pro domácnost na světě. V roce 1998 byly zveřejněny šokující informace o hrůzných testech prováděných touto společností. V jednom z pokusů byly například stu morčat vpravovány dvěma jehlami přímo do průdušek čistící enzymy. Morčata, která byla celou dobu plně při vědomí, musela tyto praktiky podstupovat jednou týdně po dobu deseti týdnů. Účelem pokusu bylo zjistit, zda látky způsobí zvířatům problémy s dýcháním.

Vývoj nových prostředků pro domácnost je spojený s utrpením zvířat. Společnosti si vymýšlejí nové atraktivní výrobky jen proto, aby upoutaly pozornost zákazníka a zvýšily své zisky. Kdo z nás ale potřebuje, aby jeho svetr voněl jako louka nebo alpská pastvina? Zvláště když ví, že tento jeho zbytečný komfort stál život stovky nevinných zvířat.

 

GENOVÉ INŽENÝRSTVÍ

S pojmem genové inženýrství se v posledních letech často setkáváme v souvislosti s vědou a pokrokem. Mnoho vědců a lékařů je přesvědčeno o tom, že jen s pomocí genového inženýrství bude v budoucnosti možné léčit nemoci jako rakovina či AIDS a obstarat dostatek potravy pro všechny. Znovu a znovu se také setkáváme s domněnkou, že díky genovému inženýrství bude možné omezit pokusy na zvířatech. Ale je to tak opravdu? Znamená genové inženýrství skutečně snížení utrpení zvířat i lidí? Nebo jsou to všechno jen fráze, které mají ospravedlnit nasazení genového inženýrství?

Principem genového inženýrství je přenesení (nejčastěji skrze mikroinjekce) genů, tj. dědičných faktorů, z jednoho živočicha do jiného. To je samozřejmě spojeno s mnoha zákroky, které musí použití živočichové podstoupit. Vaječné buňky jsou odebrány zvířeti (dárci), které muselo být předem za účelem získání co možná největšího množství buněk hormonálně ošetřeno. Po umělém oplození vaječné buňky jsou do vzniklé zygoty vstříknuty geny jiného zvířete nebo člověka (tzv. transgeny). Zygota se postupně vyvine v embryo, jež je pak vpraveno do dalšího živočicha (příjemce), který před tímto zákrokem také obdržel několik injekcí s hormony. Při tom všem je možné překračovat hranice mezi různými druhy zvířat - geny krav zabudovávat do genetické informace krys, lidské geny vkládat do genetických struktur prasat apod.

Není možné předem stanovit, jak se cizí geny v embryu zachovají. Často se stává (úspěšnost pokusů leží pod 1%), že se geny zabudují na místo jiných, životně důležitých genů, a způsobí tak smrt embrya. Ani po úspěšném začlenění genu do genetické struktury není přežití embrya zajištěno, protože není jisté, zda a jakým způsobem se gen později projeví. Čerstvě narozená mláďata jsou proto kontrolována, zda ve své genetické informaci nesou patřičné a správně fungující transgeny. Pokud ne, což se děje v 90%-99%, jsou mláďata jednoduše utracena. Genetické inženýrství poskytuje unikátní množství nejrůznějších utrpení pro zvířata. Mnohé z pokusů totiž končí s naprosto neočekávanými výsledky. Za účelem získání jednoho "transgenového" zvířete s příslušnou sadou vlastností musí být nejprve vytvořeni stovky jiných jedinců, u kterých se transgeny projevily nežádoucím způsobem. Tito tvorové často trpí nepředvídanými, velmi bolestivými nebo i smrtelnými účinky genových manipulací - např. vznikem tumorů, poškozením mozku, deformacemi končetin, diabetem atd. Tak byly v laboratořích stvořeny šestinohé či beznohé myši, hlodavci neustále kývající hlavou apod. Geneticky vytvořeným zvířatům jsou bolest a utrpení často připravovány úmyslně. Zvířata slouží jako model mnoha bolestivých a stresových lidských nemocí (např. rakovina, Alzheimerova či Parkinsonova choroba). Také tzv. "turbo-zvířata" (tj. převážně "hospodářská" obří zvířata) často trpí špatnými následky genové manipulace - tvoří se jim žaludeční vředy, záněty kloubů, kožní onemocnění atd.

 

 

 

"Turbo-zvířata"

"Turbo-zvířata" jsou výsledkem pokusů, jejichž cílem bylo vypěstovat "transgenová" zvířata s nepřirozeně velkým vzrůstem, a zvýšit tak jejich výkonnost. Toho lze dosáhnout přenesením genů odpovědných za produkci růstových hormonů. Lidské geny či geny hovězího dobytka byly proto očkovány embryím prasat, geny pstruhů přenášeny do kaprů… Člověk si sliboval obří prasata s obřími libovými šunkami, dojné "turbo-krávy" s velkou výkonností apod. Skutečnost však ukázala něco jiného: zvířata často krutě trpí nejen následky své přílišné váhy, ale i špatnými účinky provedených genových manipulací. Např. u prasat způsobuje lidský růstový hormon tvorbu žaludečních vředů, neplodnost, záněty kloubů, onemocnění ledvin a různé další choroby. Krávy ošetřené hovězím růstovým hormonem BST, který je uměle vyráběn geneticky změněnými bakteriemi, jsou zase sužovány záněty vemen a jinými vedlejšími účinky a jejich mléko může u žen způsobit rakovinu prsu.

"Proteinové továrny"

Doplněním genetické informace zvířete o cizí (zpravidla lidský) gen, který pak produkuje proteiny užívané ve farmaceutickém průmyslu, vznikají "transgenová" zvířata - tzv. "proteinové továrny." Proteiny jsou vylučovány do mléka, moči nebo krve, odkud jsou později přečištěním získávány a dále využívány. Nikdy nelze předem s jistotou říci, zda budou takto získané produkty geneticky změněných zvířat pro člověka bezpečné a jaké budou jejich vedlejší účinky.

Používá se hovězí dobytek, ovce, kozy, prasata a králíci a stejně jako v jiných odvětvích genového inženýrství i zde jsou zvířata vystavena velké bolesti způsobené jednak vedlejšími účinky genové manipulace, jednak chirurgickými zákroky, které musí zvířata podstoupit.

Xenotransplantace

Xenotransplantací nazýváme proces transplantování zvířecích tkání či orgánů lidem. Zájem o xenotransplantaci vzrostl kvůli nedostatku lidských orgánů pro transplantaci, je však i přesto třeba ji odmítnout, a to nejen pro utrpení, které způsobuje zvířatům, ale i kvůli jejímu nezanedbatelnému nebezpečí pro člověka.

Xenotransplantaci samozřejmě předcházejí nejrůznější pokusy se zvířaty různých druhů. Prasečí orgány jsou transplantovány psům, králičí prasatům, krysí kuřatům apod. Tyto pokusy mají pomoci řešit vážný problém xenotransplantace - rejekci (tj. odmítnutí transplantovaného orgánu). Tělo příjemce totiž rozpoznává nový orgán jako cizí a napadá jej. Tak umírají stovky zvířat s transplantovanými orgány na důsledky rejekce orgánu, infekce nebo kvůli toxickému účinku imunosupresivních (tj. imunní reakce potlačujících) léků, které jim byly podány. Vědci takto experimentují i s orgány prasat, jimž byl naočkován lidský gen. Doufají, že lidský imunní systém cizí orgán neodmítne, a připravují tak zvířatům ještě bolestivější smrt. Biotechnologická společnost Imutran nechala např. v jednom ze svých experimentů umístit srdce transgenových prasat do břicha opic. Tato srdce nebyla tělem opic přijata a během 3 hodin vyvolala akutní obranné reakce. Opice s transplantovanými srdci sice přežily 62 dní, po celou dobu ale dostávaly tak vysoké dávky imunosupresivních léků, že musely nakonec být v důsledku žaludečně-střevních obtíží utraceny.

Xenotransplantace je velmi nebezpečná i pro člověka. Jejím patrně nejvážnějším rizikem je přenesení zvířecích nemocí na lidské pacienty a dále na celou populaci. Zvířecí viry se v minulosti totiž již mnohokrát dokázaly přizpůsobit lidskému tělu (patrně se takto rozšířila např. chřipka nebo ebola). Mohlo by tak dojít k propuknutí nových nemocí, které bychom nebyli schopni léčit ani kontrolovat v jejich šíření.

"Rakovinové" myši

"Rakovinové" myši jsou v embryonálním stádiu geneticky manipulovány tak, aby byly později obzvláště náchylné na rakovinu, a mohly tak sloužit jako model tímto onemocn