Rentgenové vyšetření patří k základním vyšetřovacím metodám. Pomocí rentgenového záření je možné hluboko proniknout do lidského těla, bývá prováděno buď klasicky nebo kontrastní látkou. Při klasickém rtg se provádí zobrazení požadovaných oblastí těla a na výsledném snímku jsou tyto oblasti zobrazeny černobíle. Tato metoda se používá v ortopedii, chirurgii, interních oborech, například při úrazech, bolesti břicha nebo při běžném snímkování plic. Před klasickým RTG snímkováním není potřeba žádné zvláštní přípravy, pacient je vyzván aby se v kabince odstrojil a odložil veškeré kovové předměty, která má u sebe. Jiným způsobem je prováděno vyšetření kontrastní látkou sloužící ke zviditelnění struktur, které by se při klasickém rentgenování nezobrazily. Využívá se při vyšetření průběhu cév a dutých orgánů. Pokud lékař pacienta odesílá na rtg kontrastní látkou, upozorní ho, že minimálně tři hodiny před vyšetřením nesmí jíst. Užívat nezbytné léky a pití vody je povoleno. Vyšetření při klasickém RTG Sestra pacientovi vysvětlí jakou polohu má před rentgenováním zaujmout, aby výsledek byl co nejpřesnější. Vyzve pacienta k zadržení dechu při zachování určené polohy těla a provede několik rentgenových snímků v různých projekcích. Většinou se jedná o snímky plic, páteře, žeber, lebky a končetin. Obavy z rentgenového vyšetření nejsou namístě, neboť vysílaná dávka záření i při opakovaných vyšetřeních je velmi nízká. RTG za pomocí kontrastní látky Kontrastní látka slouží ke zvýšení kontrastu mezi různými tkáněmi, k odlišení anatomických struktur nebo ke zvýraznění změn vyvolaných patologickým procesem. Obraz vzniká na základě rozdílné absorpce rtg záření v různých tkáních a absorpčním rozdílům jsou analogovým či digitálním způsobem přiřazovány určité hodnoty ve stupnici šedi. Kontrastní látka je substance vpravená do těla za účelem zvýšení nebo snížení kontrastu výsledného rentgenového obrazu a mění absorpci rtg záření a kontrast výsledného obrazu. V užším slova smyslu však rozumíme kontrastní látkou chemickou substanci, která po vpravení do organismu uměle změní hustotu různých tkání a zlepší výsledný kontrast obrazu. Ideální kontrastní látka zvýrazní kontrast požadovaných tkání nebo struktur tak, aby obraz byl naprosto zřetelný a umožňoval odhalit i nepatrné změny související s patologickými nebo funkčními procesy v organismu. Nesmí mít nepříznivé, zejména toxické účinky na tkáně a nesmí ovlivňovat jejich funkce, ani vyvolávat nežádoucí reakce. Jódované kontrastní látky jsou nejrozšířenější skupinou kontrastních látek, jsou to uměle připravené organické sloučeniny obsahující ve své molekule jeden či více atomů jódu. Kontrastní látky v rentgenologii významným způsobem zlepšují výsledný rtg obraz, zkvalitňují diagnostiku a snižují potřebnou dávku rtg záření.