Neurologická ordinace pro děti a dorost V neurologické ordinaci se provádí specializované vyšetření dětí a dorostu do věku 18 let. Tato péče zahrnuje diagnostiku a onemocnění centrální a periferní nervové soustavy. Jedná se o vyšetření při bolestech hlavy, záchvatových projevech, poruchách spánku, poruchách chování a emocí, poruchách pozornosti a učení, poruchách hybnosti a nerovnoměrném nebo opožděném psychomotorickém vývoji. U dětí se objevují neurologické choroby jak dědičné, tak získané. Migréna je jednou nejčastějších forem akutních a opakovaných bolestí hlavy u dětí a dospívajících. U dětí trpících záchvaty migrény se často vyskytují i jiné neurologické a somatické problémy. Pozornost je třeba zaměřit zejména na epilepsii nebo roztroušenou sklerózu. Bolesti hlavy u dětí, by se neměly v žádném případě podceňovat, je vhodné provést důkladné neurologické vyšetření, přičemž správná diagnóza může ukázat na některé typy neurologických potíží. Děti, u kterých došlo k mozkovému poškození, ztrácejí motivaci k léčbě. Videohry ale mohou být účinnou pomůckou v léčbě, neboť malý pacient může touto formou dostat úkol šitý na míru, který ho s největší pravděpodobností zaujme a tak se pro něj léčebná rehabilitace stane hrou. Dětský neurolog ve spolupráci s dětským psychiatrem spolupracuje při zjištění diagnózy ADHD ( neurovývojová porucha charakterizovaná především poruchou pozornosti, impulzivitou a hyperaktivitou). Touto poruchou trpí velké množství dětí v předškolním i školním věku. Veřejností i rodinou je tato porucha většinou kvalifikována jako nevychovanost. O projev tohoto onemocnění se začala zajímat řada odborníků a bylo zjištěno, že se jedná o poruchu vrozenou a ne způsobenou výchovou. Diagnózu ADHD není snadné ani jednoduché určit, neboť je závislá na několika vzájemně souvisejících faktorech. Proto je nutné, kromě fyzického a psychického vyšetření dítěte, vyhodnocovat také informace od osob, se kterými přichází dítě do styku, především pak od rodičů a učitelů. Pokud se u dítěte vyskytnou poruchy chování a rodiče vyhledají odbornou pomoc, obvykle se nejprve zkoumá tělesné zdraví. Čím je dítě mladší, tím podrobněji vyšetření probíhají. Oficiálně by ale ADHD nemělo být diagnostikováno dřív než ve věku okolo čtyř let. Jakmile se podezření na ADHD potvrdí, potřebuje dítě i jeho rodina cílenou pomoc. Rodiče od odborníků získají podrobné informace o této chorobě, dozvědí se, jak k ní dochází, jak jejich dítě vnímá svět a proč na něj reaguje tak nestandardně. Rodiče si osvojují efektivní komunikační metody, pracují s videonahrávkami, mohou absolvovat i skupinová cvičení a také si vyměňovat zkušenosti s jinými rodiči dětí s touto diagnózou. Neméně důležitá je i sebepéče, jíž se rodiče rovněž často musí učit, ať už v podobě relaxace nebo námětů pro lepší zvládání všedních dní. ADHD není nemoc, kterou by bylo možno vyléčit, ale přesto u mnoho dětí vývoj nemoci slábne a v dospělosti nemají vážnější potíže. Platí to tím spíš, čím lépe se rodičům ve spolupráci s odborníkem podaří nasměrovat dítě k vhodnému vzdělávání. Podaří-li se, že děti s ADHD najdou svůj způsob seberealizace, bývá zpravidla vyhráno.