Lázně Jsou léčebná zařízení sloužící k doléčení a rehabilitaci pacientů. Zpravidla se jedná o komplex budov vybavený rehabilitačním zařízením a bazény. Lázně lze tedy popsat jako souhrn léčebných, ubytovacích a stravovacích zařízení v lázeňském místě. Lázně jsou především zaměřeny na léčení a obnovu fyzických a psychických sil lidí za použití přírodních léčivých zdrojů a klimatických podmínek. Je tedy patrné, že se jedná o spojení přírodních zdrojů s léčbou lidských nemocí za účelem dosažení regenerace a relaxace. Základ lázeňství tvoří přírodní léčivé zdroje, především jejich využívání. Pojem léčivý přírodní zdroj je chápán jako přirozený výskyt minerálních vod, plynů, peloidu (bahno), které mají vlastnosti vhodné pro léčebné využití. Také pomocí rehabilitace a výchovy ke zdravému způsobu života se lázeňská péče podílí na upevnění zdraví nebo stabilizaci nemoci. Existence lázeňství v dané lokalitě musí splňovat určité předpoklady: přítomnost léčivých přírodních zdrojů, vybavenost lázeňsko-léčebným zařízením, ubytovací a stravovací kapacity, funkční infrastrukturu obce, vhodné estetické a přírodní prostředí, zajištění možnosti společenského, kulturního a sportovního vyžití, V současné době je lázeňská péče považována stále jako nedílná zdravotní péče a je poskytována na doporučení lékaře jako součást léčebného procesu. Pro její poskytnutí je potřeba získat ,,Návrh na lázeňskou péči“, který vystaví praktický lékař, posuzuje jej revizní lékař zdravotní pojišťovny, bez jehož souhlasu nelze na hrazenou lázeňskou péči dosáhnout. Pokud zdravotní pojišťovna neschválí návrh na komplexní ani na příspěvkovou lázeňskou péči, může žadatel absolvovat pobyt v lázních jako samoplátce. Ministerstvo zdravotnictví provedlo novelizaci vyhlášky, tzv. Indikačního seznamu, který k jednotlivým diagnózám a jejich stupni přiřazuje nárok na čerpání hrazené lázeňské péče. Ten vešel v účinnost v říjnu roku 2012. Přes všechny změny, které novelizovaná vyhláška přináší, je klíčové, že oba typy hrazené lázeňské péče nadále zachovává, jak komplexní tak příspěvkovou. U většiny diagnóz se nově krátí délka pobytu o týden: v případě plně hrazené komplexní péče ze čtyř týdnů na tři u dospělých pacientů, v případě příspěvkové, u níž pojišťovna hradí pouze léčení, může lékař navrhnout buď léčbu dvou - nebo tří týdenní. Možné zkrácení příspěvkové péče ze tří týdnů na dva tak nejspíše otevře dveře do lázní více pacientům, neboť ne každý si může dovolit zaplatit tři týdny ubytování se stravou a málokdo si může vzít takto dlouhou dovolenou. Dvoutýdenní pobyt je tedy z tohoto pohledu mnohem přijatelnější. U dětských pacientů však zůstává délka pobytu i nadále na čtyřech týdnech.